ČERNÉ OBRAZY - OBECNÝ KONCEPT

ÚVOD

Smysl ,,Černých obrazů,, bych se pokusil přiblížit na smyslu uměním samém tak, jak jej chápu - citací, kterou bych vše začal i ukončil:

,,Tím se dostávám k nalezení smyslu umění, které v dnešním světě chápu jako možnost hlubokého spočiinutí, jako i to, co staví kontexty k zamyšlení, k rozšíření vnímání, jako zprostředkovatele porozumění našemu složitému světu v jeho nekonečných možných proměnných formách, kdy se k nám často dostává pouze jako tříšť jednotlivin bez kontextů. Tyto obrazy chci, aby poukázali na jednotliviny ve vzájemných vztazích, kdy vztahy, jako nejvyšší forma, nám pak dovolují pozorovat svět v jeho možných podstatách. Protože vnímám, že jsme se do velké míry odpojili od pozorování a bytí v podstatě věcí a kloužeme se po povrchnostech bez hloubky, protože ji nenalézáme, nevidíme ji, nerozumíme ji, či jsme se v ní díky zmatené všednosti ztratili. Proto naplnění z hlubin jednoduchosti je často nahrazováno množstvím a intenzitou povrchnosti, aby snad zakrývalo tu prázdnotu smyslu života, kterému chceme věřit. Mluvím i o sobě, kdy skrze tvorbu hledám, učím se dívat, cítit a porozumět. Proto chci, aby obrazy poskytly prostor, kde může člověk hledat a ptát se, přitom i sám v sobě hluboko a bez otázek spočinout.,,

OBECNĚ

Ve spisu DÍRA V HLAVĚ se obecně snažím uchopit svět jako takový, ve svých rozpolcených projevech. Musel jsem si jej rozložit a znovu složit v celek.

Na základě svých zkušeností si tak definuji svět, jako množinu na sebe vzájemně působících jednotlivostí a systémů, které vytvářejí jazyk pomíněný kulturou a zkušenostmi. Je vcelku jedno, zda se jedná o verbální, vizuální jazyk, hudbu nebo chutě. Vše je informace v různých projevech. Vše je systém, programovaný jazykem, tvořený různými podobami a významy, s možností definice univerzálních charakteristik. Základem je gramtická skladba - princip, dále složky - materiály ze kterých je to postaveno, míra - která podmiňuje množství jednotlivin ve vzájemném vstahu a smysl - který od toho očekávám a jak se na konci věc sama manifestuje. A to vše se jeví v informaci, v pocity, tím se kruh uzavírá. 

Ve studii VIZUÁLNÍ SLOVNÍK takto mohu zkoumat celé prostředí kultur a subkultur, které kolem sebe utvářejí pole specifických informací. Vytvořením empirického hodnotícího modelu je mezi sebou mohu porovnávat a předpokládat možnosti, které jim jejich systém umožňuje.

Ve studii VIZUÁLNÍ JAZYK mohu přesně popisovat složení systému a možný přechod k multidisciplinaritě.

V realizaci ČERNÝCH OBRAZŮ mohu pracovat se systémem jazyka, který jsem si výše definoval.

POPIS A PRINCIP REALIZACE ČERNÝCH OBRAZŮ

Černé obrazy dovolují studovat prostředí na základě pozorování vzájemného působení linií v různých kompozicích a množství. Každá nová kompozice v sobě má novou informaci s emočním nábojem který mne odkazuje zpět k vnějšímu světu pro možnost zvědomění si proč. Pro upřesnění pracuji ještě se strukturováním povrchu a dynamikou tahů, které jsou také výrazovým prvkem a zpřesňují tak pocitovou informaci, kterou sděluji. 

Pracuji na čtvercové formáty, které mi pak dovolují mezi sebou jednotlivé obrazy srovnávat, aniž by došlo ke zkreslení vjemu způsobené kopozicí v obraze. Dalo by se to přirovnat i k formálmnímu studiu výrazu.

Abstraktní forma mi dovoluje odpoutat se od smyslů běžně užívaných konkrétních znaků přímo zobrazených objektů lidí, domů atd., které by jen odváděly pozornost. Dovoluje mi studovat vstahové závislosti geometrických a strukturálních polí, ze kterých jsou tyto konkrétní znaky tvořeny.

Černou barvu užívám k tomu, aby nebyla odváděna divákova pozornost k významům z působení barev. Navíc černá barva neni ani barvou, je absencí světla. Černá barve je absolutní, je obsažena ve světě všude kolem nás, třeba v barevnosti objektu, který je ovlivněn stínem. Jsme jí obklopeni stejně jako světlem. Jsou to polarity. Černé obrazy jsou tak malovány, modelovány působením těchto polarit, černou a světlem, kterému je dovolone být vidět.

Plastika je záměrem, kterým reálně spojuji obrazy s místem, ve kterém jsou vystveny. Jsou ovlivněny hlavě světelnými podmínkami a místem pozorovatele. Přebírají ducha místa. Jsou reálné, i protože jsou realitou ovlivněny. Mají přímý vZtah k přírodě, architektuře, životu.

Velikost obrazů má svůj důležitý význam. Majestátnost se pojí s důležitostí. Promlouvá v tichu a dovoluje pozorovat dílo z patřičné vzdálenosti. V možnosti této vzdálenosti vnímám to napětí v komunikaci, které mezi divákem a obrazem vzniká. Jsou si rovni. Prozatím pracuji s rozměry 0,5; 1; 1,5m.

POPIS SOUBORU DÍLA

S obrazy půjdu od nejzákladnějších - nic, dále působení bodu. Déle šum, jako možný generátor všeho. Dále linie a plocha jako základní uskupení. Jako první komplexnější je studie principů se svými možnostmi, dále vlastností a emocí, které se z principů manifestují. Dále charakterů a archetypů, které jsou již komplexnější než jen obraz samotné emoce. Díle styly, slohy, děje. Jako nejvyšší jsou pak příběhové obrazy - komplexity - děje, kde složitost díla v sobě ponese zapojení všech výše uvedených částí a utvoří složitější celek. Jako poslední jsou generativní obrazy, které budou mít vlastnost pouze ponechat diváka v otázkách nad jeho vnitřním rozpoložením duše, jelikož tyto generativní obrazy vlastně nebudou ničím jiným, než jen vlněním vyvolávajícím otázky. V některých částech obrazy dostanou jména, v jiných budou jen čísla, aby mohly být jen tím, čím divák usuzuje že jsou.

MOŽNOSTÍ PŮSOBENÍ

Abych poukázal na multidisciplinaritu, tedy funkci výše zmíněných ideí, se kterými pracuji, chci aby do budoucna každý obraz ze série, která k tomu bude určena, mněl k sobě přiřazenu báseň, hudební skladbu a fotografii člověka či stavbu. Abych informaci tohoto propojení mohl v podstatě zkoumat. Reakce se na daný obraz mohou lišit a tím mohu zkoumat, na kolik je možné jen v této abstrakci dojít k jednotící interpretaci. To je jen malá část toho, jak tento koncept má fungovat. 

,,Když zajdu daleko dopředu, řekl bych, že každou emoci by bylo možné popsat přesnou kompozicí vzájemně působících tvarů. Kdyby se udělal dostatečně velký a dobře vedený výzkum, mohl by to být jeden ze základních kamenů toho, jak by umělá inteligence dokázala rozpoznávat smysl svého prostředí a i jej generovat v nových jeho podobách (dle mých posledních informací tento model nevyužívá).,,

,,Dále pak princip Rorschachova testu, kdy na základě analízy psychotypu osob, které obrazy hodnotí by se daly utvářet skupiny které vyhledávají díla s podobnou energii, protože rezonují s jejich vnitřním nastavením atd.,,

,,Obraz je zachycením vybrace určitého pocitu, jeho plastická fotografie. Stejně jako zápis skladby na gramofonové desce.,,

SMYSL

Proč sestavuji tento systém a koncept obrazů je pro to, abych sám mohl zkoumat jejich působení, ale abych se i o tuto zkušenost mohl podělit. Vidím tu obrovskou paralelu s naším všedním světem, kde na nás působí tisíce podnětů, kde každý se skládá z výše popsaných vlastností. Mnohdy k nim přistupujeme jen z pozice všednosti - nevnímáme je, nebo jen dle naučeného smyslu věci ji ohodnotíme. Tímto souborem bych chtěl předat možnost otevření a rozšíření vjemového pole na vše kolem nás. Nad možností se podívat na svět kolem nás jinak, hledat k němu hlubší a smysluplnější vztah v jeho proměnách a pozorování, kde nemusí dojít k porozumění ani pojmenování, ale k pouhému zvědomění, k touze pozorovat.